Kdysi už téměř odepisovaný herec Kevin Costner (57) sbírá za hlavní roli v nové televizní minisérii HATFIELDS & McCOYS jednu cenu za druhou. V pondělí 14. ledna zvítězil na letošním jubilejním 70. udělování amerických Zlatých glóbů 2013 v kategorii nejlepší herecký výkon v kategorii film či minisérie. Ve stejné kategorii si vysloužil již jednu ze dvou cen Emmy 2012, kterými byl třídílný televizní cyklus oceněn v kategorii film či minisérie.


„HATFIELDS & McCOYS“, temné třídílné drama z americké historie o krvavém sporu dvou rodin, pochází z dílny filmového studia Sony Pictures Entertainment. Čeští a slovenští diváci ho mohli vidět ve vánočním premiérovém vysílání na AXN. Jeho opakování můžete ještě stihnout: 2. a 3. díl vysílá v neděli 20. 27. ledna ve 21 hodin AXN.

Zajímavostí je, že se Costner na vzniku minisérie podílel i z druhé strany, a to sice jako koproducent. Jak on sám vzpomíná na natáčení v rumunských horáh, podařilo se mu pochopit nebo se dokonce sblížit s postavou Devila Hatfielda?


Jak dobře jste příběh Hatfieldů a McCoyů znal, než jste získal roli ve filmovém zpracování?

Asi lépe než většina lidí, protože se zajímám o americkou historii, zejména o dobu kolem občanské války. Ale když jsem se v rámci přípravy ponořil do studia, samozřejmě jsem se dozvěděl mnohem více. Začal jsem se zajímat o socioekonomické otázky té doby, které člověku pomůžou pochopit, proč se které věci děly.


Stalo se vám během přípravy, že jste se nad některými událostmi zamyslel v tom smyslu, že kdyby postavy udělaly určitou věc, mohlo se předejít tragédii? Říkal jste si, že kdyby lidé byli prostě rozumnější a schopní spolu komunikovat, nemuselo to jít tak s kopce?

Určitě. Stačí, abychom se podívali sami na sebe. Člověk se třeba rozhádá se sourozenci ohledně závěti rodičů. Kdyby se dal vrátit čas, udělali bychom spoustu věcí jinak. Divíme se, že ti lidé z minulosti se směšnými klobouky a bradkami mohli hádat až do následujícího století kvůli jednomu praseti. Ale i dnes se stává, že se sousedi kvůli postavení plotu nebo pokácení stromu hádají patnáct let. Malichernost tu byla vždy a pochopit rány vzniklé za občanské války je těžké. V Iráku a Afghánistánu padlo 7000 Američanů, v občanské válce půl milionu! A teď budeme ještě šedesát let sledovat krvavé spory v Lybii, Iráku a Sýrii, stejně jako je známe z bývalé Jugoslávie. Lidé válku používali jako výmluvu pro násilí; nedělejme se iluze, že by to mělo vymizet.


Nakolik příběh odpovídá skutečným událostem?

Hodně. Udělali jsme pár skoků v čase a dopustili jsme se vypravěčských licencí, ale to je nutné, když chcete předat myšlenku. Snažili jsme se zůstat co nejvěrnější oběma příběhům i rodinám a přijít na kloub dílčím zápletkám.


Podílel se na minisérii někdo z potomků těch rodin?

Ano, jeden ze scenáristů, Darrel Fetty, byl od Hatfieldů. Když při psaní vyvstaly nějaké problémy nebo nesrovnalosti, on byl tím, na koho se obrátit.


Proč si myslíte, že se více hodíte pro roli Devila Hatfielda než Randalla McCoye?

Kdybych si mohl vybírat, možná bych sáhl po brutálním Devilově strýci Jimu Vanceovi. Ale Devilova povaha se mi zamlouvá. V obou těchhle rolích jsem se byl mohl blýsknout, ale vidím v tom sportovní analogii: můžete vzít roli jen proto, abyste dokázali, že umíte hrát, jenže někdy prostě pochopíte, že když měříte dva metry, měli byste hrát centra, protože tak je tým prostě postavený. Přemýšlel jsem, kde bych byl pro vyprávění nejpřínosnější, a věřím, že to platí právě o Devilu Anseovi.


Devil působí jako paranoidní postava. Může za tím stát posttraumatický syndrom z občanské války?

Určitě. Každý, kdo se účastnil přímého boje, se s tím pak musí vyrovnávat sám, a Devil určitě měl své vlastní noční můry. Ocitl se i v zajetí... Někdy ale hraje roli i obyčejná závist. „Já jsem to vydržel, přečkal jsem celou bitvu, ty ne; a ty jsi teď úspěšný, ale já ne,” i tak můžou hrdinové toho příběhu přemýšlet. Když něčí děti každý den u společného stolu poslouchají toho zatraceného Devila, vytvoří si na Hatfieldovy velmi pevný názor.


Jak dlouho trvalo natáčení a kde se natáčelo?

O peníze šlo samozřejmě až v první řadě, a tak se tento typicky americký příběh natáčel v Rumunsku, což nikdo nechtěl. Ale nakonec jsme vděční za to, že nás Rumunsko přijalo a podpořilo. Důkladně jsme prozkoumali lokace, natáčet se začalo v září a skončilo se po polovině prosince. Natočili jsme šest, sedm hodin materiálu. Bylo to velice náročné: nemohli jsme si tam přivézt všechny herce, tak jak bychom to udělali ve Státech, a tak jsme měli nedostatek anglicky mluvících lidí, které jsme pak museli předabovat.


Jak probíhalo natáčení v Rumunsku? Měl jste pocit, že to tam opravdu vypadá jako v Kentucky nebo v Západní Virginii?

Vypadalo to tam jako v horách, jinak bychom tam nejeli. Obdivoval jsem, jak tvrdě místní pracovali. Potřebovali jsme třeba převézt pětadvacet koní. Řekli, že to zvládnou do poledního. Ale už se nezmínili, že budou muset vstát v šest, protože mají jen jeden přívěs. Dělají věci postaru. Jindy jsme potřebovali přetočit jednu scénu se stromem a nemohli najít strom, který by byl tomu původnímu podobný. A oni navrhli, že ten původní najdou, podříznou a přinesou. To jsme jim samozřejmě nedovolili, ale ukazuje to jejich mentalitu. Taky jsme řadu dní neměli k dispozici steadycam, jeřáby a další techniku, ale spolehli jsme se na sílu příběhu. Za málo peněz jsme udělali hodně muziky.


Jaký byl přínos vašich hereckých partnerů, především Billa Paxtona a Toma Berengera?

Scénář v nich obou zarezonoval, pochopili, jak v něm vyniknout. Vycítili příležitost nejen posloužit příběhu, ale i vystavět postavu. Herec navíc pozná dobrou roli – a tohle byly skvělé charaktery, ostatně Tom stejně jako já pochopil, že role Jima je velmi vděčná. A obecně řečeno, rajtovat na koni herce baví víc než v roli právníka držet řeč k porotě. Pokud to tedy není ta řeč z JFK, tu zbožňuju.


Proč jste se z pozice koproducenta rozhodl, že zrovna příběhu o Hatfieldových a McCoyových bude místo plátna lépe slušet obrazovka?

Když máte příběh v rozsahu šesti, sedmi hodin, téměř jediným řešením je televizní minisérie. Tedy pokud nechcete natočit příběh Hatfieldů a pak pokračování o McCoyích, což není moc praktické. Pro tuhle story se daný formát hodil.


O dnešní době se mluví jako o zlatém věku televize, kdy obrazovka v některých ohledech vítězí nad plátnem. Na jakou stranu se stavíte vy? Co jde udělat jen v televizi a ne ve filmu?

No, třeba právě dlouhé formáty. Jinak můžete dělat naprosto totéž. U filmu je problém s věkovou přístupností. Když chcete, aby na film primárně určený dospělým přišlo víc lidí, musíte ho „změkčit“ na dětskou přístupnost. A to já nesnáším, vypadnou pak věci, které by dospělý divák ocenil. Hrál jsem ve filmech jako Durhamští Býci nebo Zelený svět, které byly pro dost specifické publikum, ale našly si ho a staly se pro něj klasikami. Dnes by se je producenti snažili přizpůsobit mladšímu publiku a zničili by je tak. Takže zlatý věk televize pro mě znamená i to, že se do televizních produkcí dají prosadit velmi „dospělé“ scény a nemusíte se krotit ani v jazyku dialogů.


Když jste si v kůži Devila ježdění na koni, válení se v blátě a rvaček užil až až, ovlivní to výběr vaší další role?

Nevím, co mě čeká dál. Pustit se do Hřiště snů po Durhamských Býcích ode mě nebyl nejlepší kariérový krok, ale tak skvělý scénář jsem prostě nemohl odmítnout. Oba ty scénáře byly skvělé, a tak jsem je prostě vzal jeden po druhém. Teď by pro mě bylo asi lepší zkusit zase něco úplně jiného, i když natáčení příběhu z Apalačských hor bylo bezvadné. Víte co, do Devila jsem se vžil natolik, že jsem začal psát spoustu muziky, a skončilo to tak, že vzniklo celé koncepční album a titulní píseň pro minisérii, nazvaná I Know These Hills. A týden před premiérou vychází další nahrávka Famous For Killing Each Other, která je o všem, co se dělo s Hatfieldovými a McCoyovými: o tom sporu, o ženách, dětech...


V mnoha filmech jste hrál skutečnou historickou postavu, stejně jako tentokrát. Cítíte jiný druh zodpovědnosti, než když hrajete fiktivní roli?

Ano, nechcete z těch lidí udělat pitomce, a tak začnete od scénáře. Když se vám nepozdává, třeba proto, že v něm je spousta nesrovnalostí, tak byste tu roli asi neměli brát. Důvěřuji tomu, jak je ve scénáři vykreslen Devil, ale i tak musím být opatrný, stejně jako lidé v médiích. Bylo by totiž snadné pojmout ho jako karikaturu zloducha, jenže pro někoho byl třeba hrdinou. Nechtěl jsem být zbrklý, chtěl jsem předložit pravdivý portrét muže dané doby. Představte si, že stojíte v palebné lini a musíte střílet do kluků, kteří prosí o život, některé možná znáte ze školy... Chtěl jsem ho zahrát poctivě. Tehdy se na soucit nehrálo.


O filmu Hatfields & McCoys:

Strhující snímek o vášni, pomstě, odvaze, obětování, zločinech a obviněních natočil režisér Kevin Reynolds podle skutečného příběhu dvou rodin, jejichž legendární spor, který trval téměř tři desítky let, málem vedl k rozpoutání války mezi Kentucky a Západní Virginií. Příběh začíná v roce 1863 během americké občanské války. Anse Hatfield (Kevin Costner) a Randall McCoy (Bill Paxton) se vracejí domů z fronty ke svým rodinám. Hatfield do Západní Virginie a McCoy nedaleko od něj, za hranice Kentucky. Mezi rodinami začíná narůstat napětí, neporozumění a zlost, které nakonec vedou mezi oběma klany k válce. Úžasnou hudbu k westernovému snímku složil John Debney.


Vzlety a pády:

Filmový herec, režisér a producent Kevin Costner (57) opravdu nemá přímočarou kariéru. Prosadil se rolí federálního agenta Eliota Nesse v prohibiční gangsterce Neúplatní (1987) a dále skóroval díky snímkům z prostředí baseballu Durhamští Býci (1988) a Hřiště snů (1989). Pak díky projektu, kterému zpočátku nikdo nevěřil, přišla jeho nejhvězdnější hodinka: Costnerův režijní debut, tříhodinový western Tanec s vlky (1990), získal sedm Oscarů včetně těch za nejlepší film a režii. Po úspěšných rolích ve snímcích jako Robin Hood: Král zbojníků, JFK (oba 1991) či Osobní strážce (1992) přišly dva gigantické propadáky z postapokalyptického prostředí Vodní svět (1995) a The Postman – Posel budoucnosti (1997), v nichž Costner opět režíroval sám sebe. Jeho reputace byla v troskách, ale filmaři se ji podařilo během let aspoň zčásti obnovit zejména díky westernu Krajina střelců (2003, i tentokrát Costner před kamerou i za kamerou) a černohumorném thrilleru Mr. Brooks (2007), kde „správňák“ Costner netradičně hraje sadistického vraha.


Výsledky Golden Globe 2013:

Se 3 cenami se suverénním vítězem letošních Zlatých globů 2013 stal americký muzikál Bídníci. Kromě hlavní ceny získal i cenu za herecké výkony. Hlavní herecké ceny si odnesli Daniel Day-Lewis za Lincolna, Jessica Chastain za Zero Dark Thirty, Hugh Jackman za Bídníky a Jennifer Lawrence za Terapii láskou. Cenu za nejlepší drama a režii získaly Ben Affleck a jeho Argo. Nejlepším animákem je Rebelka a zahraničním filmem Hanekeho Láska. V televizních kategoriích dominovaly se třemi soškami drama Prezidentské volby a seriál Homeland, následované komediálním seriálem Girls. Herecké ceny obdrželi mj. Julianne Moore, Kevin Costner, Damian Lewis, Ed Harris, Maggie Smith nebo Claire Danes. Čestnou cenu "Cecil B. DeMille" převzala z rukou Roberta Downeyho Jr. Jodie Foster.

http://www.csfd.cz/novinky/3113-zlaty-globus-2013-vysledky/
http://www.goldenglobes.org/2012/12/nominations-2013/


O AXN

AXN má ve střední Evropě více než 18 milionů předplatitelů. Kromě České republiky vysílá v dalších šesti zemích – v Polsku, Maďarsku, Slovenské republice, Rumunsku, Moldavsku a Bulharsku a v sedmi zemích jadranského regionu (Srbsku, Chorvatsku, Slovinsku, Makedonii, Bosně a Herzegovině, Kosovu a Černé Hoře). Televizní kanál se zaměřuje na akční a dobrodružné filmy, seriály a pořady a dynamickou zábavu pro diváky ve věkové kategorii od 18 do 34 let. Jádro programu tvoří kvalitní světové seriály a nejžádanější filmy od Sony Pictures i dalších studií. AXN je součástí mezinárodní sítě Sony Pictures Televison (SPT), jejímž vlastníkem je Sony Pictures Entertainment.

http://www.axn.cz
https://www.facebook.com/AXN.CZSK


Simona Malkovská, AXNPress_Czech, 16. 1. 2013